Historie školy

Jemničtí občané a především děti nejen z Jemnice ale i okolí se nové školy dočkali 4. září roku 1898. V tento den byla na severozápadní straně náměstí otevřena a vysvěcena nová dvouposchoďová školní budova, kterou postavil na základě rozhodnutí městského zastupitelstva, v čele se starostou Josefem Augustou, brněnský stavitel František Kovář.

Prvním ředitelem školy, která sestávala ze školy obecné a měšťanské, byl jmenován František Sluka. Obecnou navštěvovali chlapci i děvčata (ve třídě bylo až 70 žáků), měšťanka byla jen pro chlapce (40 - 50 žáků ve třídě). Později byla na měšťance ustanovena ještě 6. třída pro děvčata.

Od začátku nového století zde byla zřízena ještě Všeobecná průmyslová škola pokračovací, která se zaměřovala na oblasti řemeslnické výroby.

V průběhu desetiletí školní budova prošla mnohými úpravami, protože bylo nutné učební prostory rozšiřovat. Již v roce 1912 bylo za výrazné pomoci manželů Irmy a Alexandra Pallaviciny vystavěno zadní křídlo budovy s novými učebnami.

Ještě před 1. světovou válkou měla Jemnice úplné školství – školu mateřskou, obecnou a měšťanskou chlapeckou i dívčí, průmyslovou školu pokračovací a zemskou školu lesnickou.

1. světová válka se neblaze podepsala na rozvoji školství nejen v Jemnici. Mnoho učitelů narukovalo na frontu, docházka se samozřejmě rovněž snížila, proto dochází ke spojování tříd.

Meziválečné období je typické na zřizování nových venkovských škol v okolí Jemnice. Také dochází ke spojování dívčích a chlapeckých tříd na obecné škole. Školní budova byla tehdy plně elektrifikována, rekonstruována kanalizace, vydlážděn dvůr a přeložen chodník kolem celé budovy.

Nastupující doba protektorátu, okupace a 2. světové války se negativně odrazila na rozvoji školství celé republiky. Učební osnovy byly přepracovány, od učitelů se vyžadovala přísná loajalita s novým režimem. Mnoho rodičů i s dětmi se odstěhovalo do vnitrozemí, naopak ze zabraného pohraničí se celé rodiny sjížděly do Jemnice. Byly podporovány nejen jemnickými občany, ale i školou. Někteří učitelé byli totálně nasazeni na práci v říši, Jan Penk po čtyřletém věznění v koncentračním táboře v Briegu zemřel. Školní docházka mnohých žáků byla opět nepravidelná. Tělocvična i jiné přízemní místnosti sloužily jako útočiště pro migrující obyvatelstvo.

Po válce dochází k radikálním změnám v celkové organizaci školství v sovislosti s novým společenským uspořádáním. Nový školský zákon stanovil jednotný směr, jakým se měly školy v budoucnu ubírat. V roce 1952 dochází k rozdělení na školy národní a střední osmileté. Posilují se prioritní učební obory. Škola získává další učební prostory v budově soudu, na faře a v zámku.

Nedostatek učeben provází celá 60. léta minulého století, kdy se muselo přistoupit i na směnný provoz. V těchto letech vstupuje v platnost nový školský zákon a s ním i přechod na povinnou devítiletou docházku. V budově školy probíhají značné stavební úpravy, suché záchody byly nahrazeni splachovacími, byla provedena rekonstrukce elektroinstalace a bylo zbudováno nové rozhlasové a signální zařízení.

K radikálním úpravám dochází na přelomu let 1969 -70. Veškeré práce provádělo výrobní družstvo Stavba Jemnice, topenářské práce Elektrokov Znojmo. Byly rekonstruovány sklepní prostory pro uložení nádrží na lehký topný olej, prkenné podlahy tříd byly vyměněny za parketové, v učebnách byl proveden rozvod teplé a studené vody. Na tyto úpravy pak v 70. letech navazovaly další – obklady, teraso na chodbách, telefonní ústředna, instalace Tv nářadí v tělocvičně, výměna vstupních vrat, nátěry a malby. Rovněž na odloučených pracovištích byly provedeny rekonstrukce elektroinstalace, rozvod teplé vody a vytápění akumulačními kamny. Další úpravy probíhaly na školním dvoře a v budově tzv. zdravotního střediska. Celkové náklady úprav činily 1 935 000 Kčs. Na základě těchto úprav dochází v r.1977 k ukončení směnného provozu, což uvítali nejen žáci a učitelé, ale i rodiče.

Školní rok 1985/86 je jedním z nejdůležitějších v historii jemnické školy, kdy byla zrealizována nová školní přístavba na západní straně, která byla 1.9.1986 slavnostně otevřena. Škola tím získala 4 učebny, sociální zařízení, tělocvičnu se sprchami a kabinety, kovodílnu a strojovnu. Celkové náklady činily 5 miliónů Kč.

2. přístavba školy na východní straně byla započata demolicí bývalého zdravotního střediska a cukrárny v r. 1988. Kolaudační rozhodnutí bylo vydáno 30. 1. 1995. Škola získala 12 učeben, cvičnou kuchyni, kabinety, ateliér Vv, sociální zařízení, plynovou kotelnu, kuchyň s jídelnou, dřevodílnu a skladové prostory. Celkové náklady činily 26 miliónů Kč.

Vzhledem k nárustu cen energií dochází v r. 1996 k první etapě úprav plynového topení. Ke 100. výročí založení školy v r. 1998 byla provedena rekonstrukce vnější fasády jížní strany staré budovy školy.